Tereze byla příroda a zvířata blízká již od dětství, takže studium zoologie bylo splněným snem. K dobrovolnictví se pak dostala právě během studia na vysoké škole, kdy pomáhala zejména v záchranných stanicích pro živočichy či organizování ornitologických vycházek. Dnes se sice zoologii profesně nevěnuje, ale příroda zůstává jejím velkým koníčkem, a snaží se zapojovat do různých dalších dobrovolnických činností zejména v souvislosti s členstvím v Českém svazu ochránců přírody, ať už to jsou různé úklidové akce či čištění ptačích budek.
Co tě přivedlo k dobrovolnictví?
Prvním impulzem byl asi leták o záchranné stanici pro živočichy ve Vlašimi, který jsem objevila ve škole a který hledal dobrovolníky pro praxi. Týden strávený péči o zvířata ve stanici byl nezapomenutelný a spatřovala jsem v této práci velký smysl. V dalších letech jsem pak do stanice přijela ještě několikrát a minulý rok jsem vypomáhala i v záchranné stanici Pavlov, kde byla praxe také velkou zkušeností. Ve své dobrovolnictvím se tak snažím zaměřovat převážně na pomoc volně žijícím živočichům.
Podle čeho sis vybírala organizace a příležitosti?
Výběr záchranné stanice ve Vlašimi byl víceméně náhodný a určitě u nás najdeme i spoustu dalších podobných stanic a organizací, kde mají dobrovolníci příležitost se zapojit. Za sebe mohu stanici ve Vlašimi i v Pavlově velmi doporučit, člověk nasbírá spoustu zkušeností a zároveň potká mnoho lidí se stejným smýšlením. Před několika lety jsem se také náhodou dostala k činnosti Českého svazu ochránců přírody, kde jsem se stala členem a zapojuji se do jejich aktivit, které mi jsou blízké.
Jaký nejhezčí nebo nejzajímavější zážitek jsi kdy jako dobrovolník zažila?
V případě péče o zraněná zvířata je to určitě okamžik, kdy se mohou pacienti po vyléčení vypustit zpět do přírody. Myslím, že lepší ocenění své práce si v tomto případě nemůžeme představit. Bohužel tato práce zahrnuje mnohdy i smutné případy a pomoct se některým zvířatům již nedá, o to větší má pak člověk radost, když se to povede. A kde jinde by se člověku povedlo se starat třeba o malé roztomilé veverky nebo ptáčata?
Co ti dobrovolnictví dalo?
Určitě smysluplné trávení volného času, dobrý pocit, že jsem mohla pomoci přírodě, spoustu skvělých zážitků a poznání nových lidí, z nichž se i někteří stali přáteli. Určitě je dobrovolnictví i skvělou vizitkou do životopisu a může vám pak mnohdy pomoct i při získání vaší vysněné práce.
Setkala ses při dobrovolnictví s nějakými problémy?
Naštěstí jsem měla ve všech svých dobrovolnických akcích jen dobré zkušenosti.
S jakými reakcemi se setkáváš, když někomu vyprávíš o svém dobrovolnictví?
Reakce jsou veskrze pozitivní, někdy jsem se setkala i s obdivem, že jsem si například vzala dovolenou v práci, abych mohla týden pomáhat i jinde. Doufám, že jsem v tomto alespoň částečnou inspirací pro okolí, stejně tak, jako jsou jiní lidé mně.
Když bys chtěla někoho přesvědčit, aby také začal nezištně pomáhat, co bys mu řekla?
Dobrovolnictví bych doporučila zejména všem, kdo možná ještě hledají nějakou smysluplné využití volného času a svých schopností, a všem, kdo by chtěli získat dobrý pocit z nezištné pomoci ostatním, ať už lidem či zvířatům. A navíc můžete potkat třeba i přátele na celý život, protože se budete pohybovat mezi lidmi, kteří pravděpodobně sdílejí stejné hodnoty a zájmy.
Jaké máš plány do budoucna?
Ráda bych zejména rozvíjela činnosti organizace ČSOP, jejíž jsem členem, popř. se zapojila do různých jiných dobrovolných aktivit spojených zejména s ochranou přírody.
Tipy od Terezy:
Neměj strach se do nějakého projektu či činnosti zapojit sám, spoustu skvělých lidí totiž potkáš určitě na místě. A neboj se využít různých výzev či příležitostí, nikdy nevíš, které pro tebe nakonec budou zážitkem na celý život.
Doporučuji tyto organizace, s kterými mám zkušenosti:
https://stanicepavlov.cz/
http://www.pomoczviratum.cz/
http://www.csop.cz/