„Díky dobrovolnictví jsem měla možnost potkat spoustu úžasných lidí a získat zkušenosti, které se mi hodily jak v pracovním, tak osobním životě.“
Pavlína působí jako příležitostný dobrovolník vždy, když se naskytne zajímavá příležitost, která je jejímu srdci blízká. Její kroky tak směřovaly za zvířaty do Záchranné stanici pro živočichy ČSOP ve Vlašimi, České společnosti ornitologické nebo na veterinární kliniku. Pomáhala také při potravinové sbírce, vědeckém monitoringu živočichů, čištění ptačích budek nebo sběru hroznů na vinici. Pokud čas a doba dovolí, pořádá pro veřejnost vycházky za ptačím zpěvem, spravuje vlastní facebookové stránky o přírodě a na stejné téma přispívá i do místního časopisu. Při pravidelných procházkách se svou psí parťačkou také často uklízí své okolí od „snědenek“, „výpitků“ a dalších odpadků.
Co tě přivedlo k dobrovolnictví?
Řekla bych, že na začátku to byla především vítaná příležitost zkusit si něco zajímavého, co by mi přineslo novou zkušenost. Na vysoké škole jsem absolvovala volitelnou praxi v záchranné stanici pro zvířata a tolik mě to nadchlo, že jsem přijela na výpomoc ještě jednou, tentokrát už jako dobrovolník. Dobrovolně jsem se pak zapojila do spousty dalších věcí, které mě bavily a dávaly mi smysl. To, že takový věc pomůže druhým je pro mě velkou přidanou hodnotou.
Podle čeho sis vybírala organizace a příležitosti?
Většinou si mě taková příležitost našla sama (třeba přes přátele) nebo jsem se rozhodla pro něco, co mi bylo blízké. Například pro Českou společnost ornitologickou. V krátké proluce mezi zaměstnáními jsem přemýšlela o tom, jak smysluplně využít volný čas a věděla jsem, že v této úžasné organizaci shání dobrovolníky skoro pořád. Pomáhala jsem tak balit vánoční balíčky, tvořit digitální databázi časopisů, třídit fotky a další věci, co byly zrovna potřeba. Setkala jsem se zde s velmi milým a vstřícným přístupem i zajímavými lidmi, takže mi zde vždy bylo moc příjemně.
Jaký nejhezčí nebo nejzajímavější zážitek jsi kdy jako dobrovolník zažila?
Rozhodně to byla vždy práce se zvířaty a konkrétně, když jsem měla možnost vypomáhat na veterinární klinice. Každý den pro mě byl úžasným zážitkem a ráda jsem tu dobrovolně trávila i více než 10 hodin denně. Měla jsem samozřejmě na práci jen běžné věci, například pravidelné venčení a krmení pacientů v hospitalizaci, čištění nástrojů, úklid…Člověk ale nahlédne pod pokličku běžného provozu a mě to nadchlo tolik, že bych si ráda někdy v budoucnu dodělala vzdělání veterinární asistentky.
Co ti dobrovolnictví dalo?
Určitě to byl vždycky hlavně dobrý pocit, že jsem mohla pomoct něčím, co mě baví a někde, kde to potřebují. Pak to byly nové zkušenosti, rozšíření obzorů a setkání se zajímavými lidmi, nové kontakty a přátelé. Připsala jsem si některé ze svých dobrovolnických činností i do svého životopisu, když jsem se hlásila někam, kde se taková praxe hodila.
Setkala ses při dobrovolnictví s nějakými problémy?
Ne, měla jsem vždy jen dobré zkušenosti.
S jakými reakcemi se setkáváš, když někomu vyprávíš o svém dobrovolnictví?
Jsou to vždy pozitivní reakce a často svými aktivitami inspiruji i své přátele nebo někoho dalšího z okolí. Mnoho takových lidí ale stále inspiruje i mě.
Když bys chtěla někoho přesvědčit, aby také začal nezištně pomáhat, co bys mu řekla?
Že určitě víc získá, než ztratí a určitě to není promarněný čas. Člověk se hodně naučí i o sobě. Doporučila bych vybrat si oblast, která je srdci nejbližší ale taky se nebát ani nových výzev.
Jaké máš plány do budoucna?
Určitě se plánuji do různého dobrovolnictví i nadále zapojovat, když mi dovolí čas a přijde hezká příležitost. A budu určitě nejradši, když se to bude točit okolo přírody a zvířat.
Tipy od Pavlíny:
Být dobrovolníkem nutně neznamená, že se musíš zapojit přes nějakou organizaci. Začít můžeš i ve svém okolí a pomoci kdekoliv, kde to uvítají. Dobrovolnictvím se může stát i tvůj vlastní projekt nebo nápad.